Jdi na obsah Jdi na menu
 


HCT vs. Ždár aneb ,,Od středy do neděle"

17. 3. 2015

Středeční první boj se Žďárem nad Sázavou se odehrává u nás na zimáku, se soupeřem přijíždí i 20 jejich fans. Nás se v kotli schází nadprůměrný počet. Mé odhady se pohybují okolo 70-90 fans. Těsně před zápasem se proto těším na super atmosféru. Ihned s úvodní sirénou mě kopne do tváře tvrdá realita. Fandíme tak v patnácti. Jsem nasrán! Může za to trochu i absence spíkra, který přichází do kotle, až o třetí periodě, ale hlavní dík patří všem fejsbůčkovým, twittrovým, instagramíčkovým a já nevím čím vším páprdům. Nechápu myšlení lidí. Možná jsem divnej, ale co je na tom těžkýho, když do kotle už jednou přijdu, něco si zafandit?! Hosté nás díky tomu z velké části překřičely. Jediné co je pozitivní, je hra našich hráčů a povedené, pohyblivé choreo. Kde proplouváme dva sektory s lodí a k tomu je nápis: ,,Jsme s vámi na jedné lodi“. No nic jsem rád, že je zápas za námi a my se připravujeme na páteční výjezd.

 

Je objednán jeden autobus. V pátek makáme na výjezdovém  choreu. Ve vestibulu se scházíme ve třech a tvoříme, choreo 10x6 metrů. Odjezd je naplánován na 15:15. V půl třetí se dozvídám, že kapacita autobusu už je přeplněna o 8 lidí. Doobjednáváme tedy dodávku. Díky dodávce sice musíme zaplatit více chechtáků, ale jednohlasně se domlouváme, že doma žádného fanouška nenecháme. Opojeni alkoholem vyrážíme za dobrodružstvím. Je nám jasné, že cesta bude dlouhá a naše krev se začíná plnit všemožnými destiláty. První zastávka je na benzínce v Pejru. Rum a pivo dává zabrat i těm nejotrlejším z nás. Kupodivu se moc nestaví na kouř a lulání, proto do Žďáru přijíždíme, se značným předstihem. Zpíváme rumové i lidové písně a už na nás mrkají očka pánové ze security. Odpalujeme jednu světlici a ihned máme za zády jednoho postaršího pána, který nás varuje, že pokud bude na stadionu odpálená jakákoliv pyrotechnika, okamžitě budeme vyvedeni. Slibujeme mu, že jsme slušní fanoušci a potvrzujeme mu to pokřikem: My nelžeme, my nelžeme, my jsme férový… Pán nám věří, stejně jako ostatní žluté vesty. Choreo, protahujeme bez problémů, stejně jako pyro a stavíme se na značky. Ještě shromažďuji lidi více k sobě. Vyvěšujeme dvě vlajky a pozdravíme Žďárský. Začíná nekonečný support. Na místě je nás přibližně 90-100. Fandíme celou dobu první části, až na jednoho jedince. Nechci to tu moc rozpitvávat, ty co byli, ví. Předvádíme, své první choreo. Je na něm autobus s našimi ultras. K tomu nápis: HCT ON TOUR. Do toho fandíme ,,My jsme všude doma“. Fandění je vyrovnané. Začíná třetí třetina a já chci od našich lidí víc! Chci z nich dnes vyždímat naprosto všechno. Stavím se tedy zády k hledišti na místo spíkra, který chybí i dnes. Pohledem projíždím všechny, kdo nefandí. Pohled z očí do očí prostě platí. Fandí opravdu všichni. V tu chvíli má náš support navrch. Je skoro konec a náš tým díky nájezdu Máři vyhrává 3:1. V poslední chvíli ještě přidáváme gól do prázdné branky na konečných 4:1. Naše hlasivky jsou totálně na vrcholu! Neskutečná radost, která v nás panuje, nejde ani popsat. Všichni si to užívají. Odpalujeme pyroshow v podobě bengálů a dýmovnice. K tomu nápis: NO pyro = NO party! Pořadatelé koukají ale to je vše co můžou dělat. :D Do toho už následuje pokřik pro ochranku. Tak jsme lháři, no a co? Opouštíme stadion v totální euforii. Chorály zpíváme, až do příchodů našich borců. Dáváme společné foto a nasedáme, směr rodný Tábor. V autobuse panuje neskutečná náladička. Zpívá se skoro v kuse celou cestu. Pan řidič nám v Táboře dává náš oblíbený kolotoč. ( čtyři kolečka na kruhovém objezdu, za každý gól jedno) Vykutálíme se z busu a plánujeme, co zase připravíme na neděli… Kupa alkoholu v naší hlavě, už nic závratného nevymyslí a proto se rozcházíme do všemožných hospůdek a restaurací různých typů.

 

 Sobotu trávíme každý po svém. Scházíme se až v neděli kolem oběda opět v tom našem chrámu. Při pohledu na každého z nás, začínám silně pochybovat o dnešní choreografii. Přehodnocuji situaci, s velmi komplikovaného chorea, na přijatelné. Tlačí nás čas, hlava (zevnitř) i žaludek. Srovnáváme hladinku a začínáme s přípravou… Po pár minutách práce zjišťujeme, kolik je hodin a jednoznačně choreo odvoláváme. Víme, jak dlouho barvy schnou, a tohle by se nestihlo. Rozcházíme se tedy a zjišťujeme informace ohledně fans Žďáru. Víme pouze to, že mají přijet autobusem. Po minutách zkoumání, zjišťujeme nečekanou zprávu. Kvůli neshodám v kotli, se schází u autobusu 4 lidi. Víme už, že to nebude ono. Vždycky je lepší, když je proti komu fandit. Začíná zápas a my tlačíme naše kluky hodně mohutně za vítězstvím. Na stadionu se schází 1992 platících fanoušků. Kotel je zaplněn tak nějak klasicky. Fandí se dobře. Emoce pracujou. Vyhráváme 2:0. Jsme na dosah semifinále. Druhá perioda je pro nás jako studená sprcha. Dostáváme dva góly a stav je vyrovnaný. Ale co by to bylo za zápas se Žďárem, kdyby opět nerozhodl Mářa (Martin Mařík). Zase trestný střílení a zase to tam padlo. Díky všem hokejkám za skvělý tři zápasy. Díky všem fans, co pomohli z choreem a strávily na staďáku zase skoro celý týden J  Díky. A v neděli na výjezdu. 

PS: Sorry za to že je to tak dlouhý :D ale máte tady alespoň tři zápasy v jednom. J fotky budete mít všechny ve fotogalerii...